Whisky si mnozí stále spojují s gentlemanskými kluby, koženými křesly a závojem kouře z doutníku. Tento zažitý stereotyp dávno neplatí. Dnes oslovuje širší skupinu konzumentů, přestože svou pověst coby nápoje pro postarší elegány si do určité míry zachovává. Během dlouhé historie se okolo whisky vytvořila řada dalších mýtů, jež mají s realitou máloco společného. V tomto článku představíme pět nejčastějších, aby vás na Whisky Life! Prague už nic nezaskočilo.
Mýtus č. 1: Čím tmavší, tím starší… A lepší
Možná jste už narazili na teorii, že barva whisky je přímo úměrná délce zrání v sudech. A tedy vždy platí, že čím tmavší, tím starší a současně i lepší. Na tomto šprochu pravdy trochu, ale nejedná se o spolehlivý indikátor. Takto můžeme uvažovat, pokud se bavíme o bourbonu, u kterého je dobarvování či dochucování přísně zakázáno. U whisky obecně tomu tak ale není. Například v Irsku či Kanadě je dobarvování karamelem poměrně běžné. Zároveň má na barvu vliv i typ sudu, ve kterém zraje. Různé druhy dřeva totiž uvolňují rozdílné množství tříslovin. S tím souvisí i chuť výsledné whisky. Starší totiž neznamená automaticky lepší. U těch opravdu dlouhověkých může být chuť dřeva natolik silná, že potlačí ostatní vjemy.
Mýtus č. 2: Whisky stárne dál a dál
„Můj kamarád má doma na půdě schovanou whisky už asi 20 let. Zajímalo by mě, jakou má dneska cenu.“ Bohužel pro pasivního investora z tohoto příběhu máme špatné zprávy. Stáří whisky se nepočítá až do momentu jejího vypití, ale tím posledním okamžikem je ukončení procesu zrání a stočení do láhve. Pětiletá whisky tak zůstane v „předškolním věku“, i kdybyste ji pečlivě skladovali půl století. Byť zázraky se občas dějí, šance, že kamarád vašeho kamaráda má ukrytý poklad, je velmi malá. Přesto se s touto větou setkáváme až trestuhodně často.
Mýtus č. 3: Praví whiskaři zatracují vodu i led
Ne, Skotové by vás opravdu ze své země nevyhnali, pokud byste jejich národní chloubu zakápli vodou. Naopak, některé druhy whisky si o pár kapek vody přímo říkají. Díky nim se totiž plně rozvine jejich chuť. Velké téma je také používání ledu. Ano, led může zředit chutě obsažené ve whisky a posunout celkový dojem jinam, než výrobce zamýšlel. Někteří odborníci proto radí dát spíše menší porci ledu (například dvě kostky). Tím se voda jemně a přirozeně smíchá s whisky. Většina milovníků whisky se ale shodne na tom, že si ji máte vychutnat především tak, jak vám vyhovuje. Nenechte se spoutat konvencemi a užijte si svoji sklenku podle sebe.
Mýtus č. 4: Whisky do koktejlu nepatří
Whisky rozhodně není nudný nápoj určený pouze pro decentní usrkávání. Ačkoli nabízí spoustu možností a chutí již ve své čisté podobě, bez pořádné zásoby láhví by se žádný kvalitní koktejlový bar neobešel. Vždyť Old Fashioned patří mezi nejprodávanější koktejly na světě a dlouhá léta okupoval první příčku. A seznamem klasických drinků na bázi whisky můžeme pokračovat: Penicilin, Whisky Sour, Sazerac, Manhattan, Godfather… Pokud nejste fanouškem samotné whisky, zcela jistě najdete koktejl, který vás překvapí a nadchne. Ostatně i o tom se můžete přesvědčit u barů na Whisky Life! Prague.
Mýtus č. 5: Na whisky je whiskovka
Whisky se pije z krátké skleničky s otevřeným hrdlem. Opravdu je tomu tak? V případě, že si rádi vychutnáte whisky „on rocks“, tedy s ledem, je whiskovka optimálním řešením. Bavíme-li se však o degustaci whisky za účelem objevení všech jejích aromatických a chuťových zákoutí, preferují znalci sklenku typu glencairn. Má širší tělo a směrem k hrdlu se zužuje, tvarem tak připomíná tulipán. Díky tomu uchová všechny vůně whisky, které při výstupu ze sklenice zintenzivní, a podpoří tak perfektní zážitek z pití. Naopak z whiskovky aroma vyprchá dříve, než stihnete k nápoji přivonět.
Ať už patříte mezi znalce, nebo s whisky teprve začínáte, přijďte objevit její krásy na festival Whisky Life! Prague.
Comments